Betonová hranice
Základní informace
Trasa asi patnáctikilometrové okružní naučné stezky Betonová hranice prochází severozápadním okrajem masívu Bukovohorské hornatiny, což je nejjižněji položený geomorfologický podcelek Orlických hor. Počátečním a koncovým bodem stezky je centrum městyse Mladkov, většina trasy vede po úbočích a vrcholovými partiemi hor Vysoký kámen a Bouda. Na trase je dvacet tři informačních tabulí věnovaných různým tématům výstavby účelu a osudů československého pohraničního opevnění. Jednotlivé tabule jsou tematicky vhodně umístěny u zajímavých objektů opevnění stojících u trasy. Kromě nich je trasa obohacena informačními tabulemi zřízenými dalšími subjekty informujícími např. o ochraně okolní přírody nebo součástech muzejních areálů. Malá část stezky v údolí Tiché Orlice vede územím přírodního parku Orlice, zbylá a podstatná část trasy územím přírodního parku Suchý vrch - Buková hora. Naučná stezka není vyznačena pomocí jednotného značení, ale využívá běžně značených turistických tras. Typická značka naučné stezky je užita pouze na cedulích směrovek.
Historie
Původní asi dvanáctikilometrová trasa naučné stezky Betonová hranice vybavená třinácti tabulemi byla předána do užívání veřejnosti již v roce 1988. Byla prvním počinem v oblasti popularizace problematiky československého opevnění na Králicku. U jejího zrodu stáli Dobroslav Mareček a Miroslav Kaška. Odborné materiály pro výbavu informačních tabulí připravil Emil Trojan. Největším nedostatkem trasy byl fakt, že míjela v roce 1990 muzejně zpřístupněnou dělostřeleckou tvrz Bouda. Navíc po čtyřiadvaceti letech existence již tabule nebyly v nejlepším stavu a díky posunu v poznání dané problematiky byly některé informace již zastaralé. Veškeré nedostatky byly odstraněny při přetrasování a rekonstrukci provedené v roce 2012 díky spolupráci dotčených obcí, muzeí, Klubu českých turistů a lesních společností. V jejím rámci došlo k prodloužení asi o tři kilomery, zvýšení počtu tabulí (včetně propagačních v turistických lokalitách mimo vlastní trasu), k navazujícím lokálním přeložkám některých běžných turistický tras a k vyznačení nové modře značené přívodné trasy z Lichkova sloužící zároveň k napojení Vojenského muzea Lichkov k celému systému. Autorem odborných materiálů pro nové tabule je početný tým pod vedením Martina Ráboně a Milana Bluma.
Vedení trasy
Počáteční a koncový bod okruhu se nachází v centru městyse Mladkov. V první polovině převažuje jihovýchodní směr a trasa využívána červeně značenou Jiráskovu cestu. Vede kolem mladkovské železniční zastávky ležící na železniční trati Ústí nad Orlicí - Lichkov - Štíty/Międzylesie a radioaktivního pramene knížete Rostislava. Stoupá severozápadním svahem k vrcholu Vysokého kamene a následně klesá do mělkého sedla, kde se nachází areál pevnostního Muzea Vysoký kámen. Poté pokračuje ke vchodovému objektu dělostřelecké tvrze Bouda, která je rovněž muzejně provozovaná. Zde naučná stezka opouští Jiráskovu cestu a přechází do souběhu se zeleně značenou trasou 4298. Společně s ní vystoupá na vrchol hory Bouda a prochází celým povrchovým areálem tvrze. V tomto prostoru je informační hodnota naučné stezky obohacena četnými tabulemi zřízených vlastním muzeem. Po opuštění areálu trasa klesne do severovýchodního svahu hory a přejde do souběhu se žlutě značenou trasou 7321. Tato trasa je pozůstatkem původního jednotně značeného okruhu naučné stezky, z něhož ovšem po přeznačení v roce 2012 užívá již jen fragment. Naučná stezka zde nabírá převážně severozápadní směr a postupně se severovýchodním a posléze severozápadním úbočím Vysokého kamene vrací zpět do Mladkova. Vede kolem četných objektů lehkého i těžkého opevnění, přes místo dalekého výhledu na Mladkovskou vrchovinu, kolem Bergmanova kříže na Mlýnském vrchu a příhradového železničního mostu přesTichou Orlici ze třicátých let dvacátého století.
Zdroj: WIKIPEDIA
Média o betonové hranici: Reportáž 5plus2 ze dne 20.6.2014
FOTO: Bohuslav Matouš © 2015
